Eschatologie 1

Skutečnost a doba slavného příchodu Páně

Jaké je to být v Božím království? Jaké bude Boží království, až přijde? Avšak, přijde vůbec Kristus podruhé ve své slávě? Není vláda křesťanství už skončena? Nestačí nám jen demokracie, tolerance a humanismus? Má ještě dnes smysl věřit v Boha?

Svět, jak to vypadá, jde jinou cestou a zdá se být i bez Ježíše Krista spokojen. A ostatně: i každý z nás se přeci snaží - zařídit se - alespoň trochu slušně - zde na tomto světě, tak, jak to dělají i ostatní lidé. Neměli bychom proto spíše slevit ze svých přehnaných křesťanských požadavků, ze svého křesťanství, přizpůsobit se současné mentalitě a zapomenout na onen údajný příchod Krista ve slávě?

A přece Církev i v tomto světě očekává druhý příchod Ježíše Krista ve slávě na konci věků - jak to za chvíli budeme vyznávat ve vyznání víry - a zdůrazňuje nutnost být připraven na poslední den.

Sám Ježíš nám říká: "Mějte se na pozoru, neboť nevíte, kdy ten čas přijde."

Církevní nauka o posledních věcech zvaná Eschatologie říká: "Na konci světa přijde Kristus ve slávě k soudu."

Matouš (16, 27) a Marek (8,38) nám ve svých evangeliích zachytili Ježíšova slova: "Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho skutků."

Sv. Pavel píše křesťanské obci v Soluni (1 Sol, 4,15-17): "Toto Vám říkám na základě slova Páně: ... Pán sám, až bude dán rozkaz a až zazní hlas archandělů a Boží polnice, sestoupí z nebe..."

A u Marka (13,26) a Lukáše (21,27) a Matouše (24,30 - citováno podle Matouše) říká Ježíš: "Tu se ukáže na nebi znamení Syna člověka a tehdy budou naříkat všechny národy na zemi a uzří Syna člověka přicházet v nebeských oblacích s velikou mocí a slávou." (Znamením Syna člověka je podle výkladu starých církevních Otců kříž.)

Jak to bude vypadat, až přijde konec světa? A kdy to bude? - To jsou otázky, které si před námi kladlo už mnoho lidí.

Bylo mnoho těch, kteří se pokusili konec světa předpovědět, například: V roce 1.000 n. l. byli mnozí lidé v Evropě přesvědčeni že přijde konec světa, protože končí Boží tisícileté království na zemi (počítali to od narození Krista) - tehdy psali papežové proti tomu encykliky, ale mnozí lidé je neposlechli, neseli a nesklízeli úrodu, protože je to přece zbytečné, vždyť stejně přijde konec světa - a nastal hladomor.

U nás to byli například husité, jedna jejich část, která se odštěpila od Tábora - byli to Adamité, které dal potom Žižka upálit - ti také tvrdili, že tehdejší doba je doba poslední.

V pozdější době byl např. Mikuláš Kusánský, který ohlásil konec světa na rok 1734; nebo Edward Ivring, zakladatel Novoapoštolské církve ho předpověděl na rok 1864, Wiliam Müller, zakladatel Adventistů, stanovil konec světa na 22. říjen 1844. Jehovisté určili konec světa na rok 1874, potom na rok 1914 a potom ještě na mnoho dalších let.

Ježíš, když se ho na to učedníci ptají, říká: "O tom dni a o té hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jen Otec" (Mk 13,32 a Mt 24,36). Před svým nanebevstoupením říká učedníkům (Skutky ap. 1,7): "Vám nepřísluší znát doby nebo časy, které Otec ustanovil mocí sobě vlastní."

Sám Ježíš nepočítal se svým brzkým příchodem, proto ve svých řečech o parusii (Mt 24,6.8.14; 25,5.19; 20,6; 21,33-34; Luk 21,9.24; 17,22; Mt 12,41) a v podobenství o svém příchodu (Mt 24,48; 25,5; 25,19) hovoří o své dlouhé nepřítomnosti (např. v Matoušově evangeliu /25,19/ říká: "Po dlouhé době přišel Pán těch služebníků a účtoval s nimi")

Také v podobenstvích o pozvolném růstu Božího království se počítá s delší dobou růstu pozemské říše Boží (v podobenství o zasetém semenu pšenice na poli a o plevelu mezi pšenicí, který zasel nepřítel /viz Mt 13,24-33/, se říká: "nechte spolu růst obojí až do žní"; podobně je tomu v podobenství o hořčičném zrnku, nebo v podobenství o kvasu, který žena vpraví do 3 měřic mouky a nechá ho tam delší dobu vykvasit, až prokvasí celé těsto).

Také apoštolové učili, že doba Ježíšova příchodu ve slávě je nám neznámá. Sv. Petr (2 Petr 3,3-7) říká: "To především vězte, že v posledních dnech přijdou se svým posměchem posměvači, žijící podle svých špatných žádostí a budou říkat: 'Kdepak je ten jeho slíbený příchod? Otcové už zemřeli a přesto od té doby všechno zůstává (tak, jak bylo) od začátku stvoření.' Zapomínají však, úmyslně, že ... totéž Boží slovo také ... nebesa a zemi šetří pro oheň a uchovává pro ten den, kdy bezbožní lidé budou souzení a zahynou."

Sv. Pavel v listě Soluňanům (1 Sol 5,1-2) píše: "O časech a chvílích příchodu Páně nepotřebujete bratři abychom Vám psali: Vždyť sami dobře víte, že den Páně přijde jako zloděj v noci. Až budou lidé říkat: 'je pokoj a bezpečí' tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu 'Nebudou moci uniknout'.

Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak zůstaňme bdělí a střízliví. Bůh nás přece neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, ale abychom získali spásu skrze našeho Pána Ježíše Krista, který za nás zemřel, abychom my žili spojeni s ním."

Sv. Petr (2 Petr 3,8-10) mluví o Boží trpělivosti, která chce dát hříšníkovi příležitost k pokání a k tomu říká: "Jednu věc milovaní, nesmíte přehlédnout, že u Pána je jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit co slíbil, jak ho někteří lidé obviňuji z otálení, ale jak vám shovívavý.

Den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem i země a všechno, co se na ní bude nalézat. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně a tak očekávali a urychlovali příchod tohoto Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru."

Církev však od pradávna vypočítává 7 znamení Kristova druhého příchodu a konce světa. Tato znamení se však mají vyplnit napřed a jak sám Ježíš říká: "Nebude hned konec" - a teprve potom má přijít Kristus.